Hlavní postava: Tentokráte se nevyskytuje ich-forma, ale na vyprávění je pohlíženo z Harryho pohledu.

Shrnutí: Zkrácený popis upraveného průběhu finální bitvy s lordem Voldemortem se snahou co nejméně se odchylovat od předlohy.

Poznámka: Já vím, že představa, že v bitvě o osud lidstva přijdou o život jen samí neznámí lidé a ne oblíbení hrdinové, je těžce naivní, ale od toho je to fanfiction. Též je naživu Moody (jak uvidíte) a Hedvika, jejíž smrt na začátku sedmičky se mě ohromně dotkla.

Upozornění: Nejedná se o slash, ale spíš takový úvod do děje, který každému kdo četl knihu, bude nejspíš připadat nudný. Trpělivost, prosím 

Jak to nebylo

Hadí zuby se zakously do masa a Snape se skácel na zem. Harry koutkem oka zahlédl, jak Hermiona chytla Rona za ruku a zděšeně sleduje vzdalujícího se lorda Voldemorta. Nagini si ještě jednou hryzl a pak svého pána následoval i ve své zářivé kleci.

Jakmile za Voldemortem zaklaply dveře, Harry se s ostatními vyřítil ze skrýše a strhl z nich neviditelný plášť. Snapeovo tělo se stále ještě škubalo v křeči, jak z rány na krku unikal život. Vytřeštěné oči se upřely na Harryho a nenáviděný profesor lektvarů se po něm natáhl.

Harry vyslyšel jeho němou prosbu a přisedl si až těsně k němu. Ze Snapeova hrdla se vydral úděsný, skřípavě klokotavý vzdech. „Vezměte si… to… Podívejte se na… to.“

Z jeho těla unikalo něco víc než jen krev, stříbřitě modrá vlákna mu tryskala z úst i z očí. Harry věděl, co jsou zač, ale nevěděl co s nimi, dokud mu Hermiona nevtiskla do rukou drobnou lahvičku. Opatrně nabíral Snapeovy vzpomínky, dokud nebyla lahvička plná.

„Podívej se… na… mě,“ sípal Snape. Harry na něho třeštil oči a nevěděl, co dělat. Neměl dost znalostí ani síly svému bývalému profesorovi pomoci. Ale přesto mu cosi našeptávalo, že to nemůže být konec. Přese všechno, co mu kdy Snape provedl, měl pocit, že tohle si nezasloužil. Samozřejmě, Brumbálovu smrt by mu stejně nikdy neodpustil. Ale co když je za tím něco víc… stokrát už nad tím přece přemýšlel.

Snapeova víčka konečně klesla, ze rtů mu unikl poslední mělký výdech a Harry pustil jeho chladnou ruku, která s dutým zvukem dopadla na dřevěnou podlahu.

V tu chvíli za sebou zaslechli skřípnutí dveří. Ron s Hermionou zareagovali okamžitě, ale Harry ještě pár vteřin ulpěl pohledem na mrtvém profesorovi. Pak se otočil a pohlédl na postavu ve dveřích.

Lucius Malfoy ztuhlý šokem jen třeštil oči na dvě hůlky, jež mu mířily na hruď. Vypadal ještě hůř, než když ho Harry viděl prostřednictvím svého spojení s Voldemortem žebrat o synův život. Zarostlou tvář měl posetou modřinami a škrábanci, na jedno zateklé oko rozhodně nemohl vidět a hedvábné blond vlasy se změnily v koudel zacuchaných špinavých žíní. Dýchal ztěžka a pravděpodobně měl poraněnou levou nohu, kterou se snažil podvědomě nadlehčovat. Nést Voldemortovu nelibost je skutečně břemeno, které zvládnou jen ti nejsilnější.

Aristokrat sklouzl pohledem na Harryho a poté na Snapea, pak se opět otočil na Rona s Hermionou. Postoupil váhavě o dva kroky kupředu a velmi opatrně za sebou zavřel dveře. Všichni věděli, že jakýkoli hluk by mohl kdykoli přivolat pozornost Smrtijedů v přízemí. Z nějakého důvodu si to nepřál ani Lucius Malfoy.

Hermiona sklonila hůlku jako první, pravděpodobně se jí zbídačeného muže zželelo a nedokázala ho brát jako hrozbu. To Ron pouze ustoupil ke stěně a dál ho provrtával vražedným pohledem.

Lucius se přišoural až k Harrymu a téměř neslyšně zašeptal: „Severus.“ Pak hrábl po Snapeově hůlce zapomenuté na podlaze. Než ji ale jeho prsty sevřely, Harry ho chytil za zápěstí. Zelené oči se setkaly se zastřeným ledově šedým pohledem potomka jednoho z nejváženějších kouzelnických rodů.

A v šedých očích byla prosba. „Můžu mu zkusit pomoci,“ šeptl Malfoy.

„No jasně a sobě taky, co?“ prskl polohlasně Ron. „Dovést mu Harryho Pottera by ti vyneslo cenu za nejsnaživějšího Smrtijeda, ne?“

„Tady už magie nepomůže. Je mrtvý,“ řekla Hermiona s pohledem upřeným na staršího muže.

„Ať to zkusí,“ rozhodl Harry, „všechny tři nás určitě nedostane.“

Malfoy pouze přikývl, sevřel Snapeovu hůlku a namířil jí na profesorův prokousnutý krk. Musel se přitom opřít druhou rukou o podlahu, aby udržel rovnováhu, ale přesto bez nejmenšího zaváhání začal šeptat jakési zaklínadlo.

Harry, ačkoli seděl těsně vedle něho, nedokázal určit, o jaké kouzlo se jedná, zato Hermiona se zamračila. Až z jejího nesouhlasného pohledu mu došlo, že jde jistě o černou magii.

Zaklínání trvalo dlouho, příliš dlouho, Harry přímo cítil, jak jim dochází čas, ale nedokázal se od podívané před sebou odtrhnout. Z hůlky v Luciusově ruce vycházelo purpurově pableskující světlo a jemně vnikalo do Snapeova těla ústy a nosem.

A pak se hruď pod černým hábitem poprvé nadzvedla, Harry poplašeně ucukl, ani si neuvědomoval, že má dlaň položenou na Snapeově těle. Malfoy ještě několik úderů srdce pokračoval v monotónním zaříkání, ale pak se vyčerpaně svezl na stranu a dosedl na zem.

Po chvilce se bývalý bradavický ředitel zhluboka nadechl a otevřel oči. Zmateným pohledem přejel všechny kolem sebe a pokusil se zvednout. Slabost ho ale okamžitě strhla zpátky, tak zase zavřel oči a propadl se do bezvědomí.

„Musíte jít,“ zachraptěl Lucius a chytil Hermionu za ruku. „Nemáte… čas. Mohl by… se vrátit.“

„Má pravdu,“ souhlasil Harry, ale Ron si dál výhružně prohlížel Malfoye, aniž by se pohnul. „Rone?“

„Nešahej na ní,“ strčil do staršího kouzelníka.

Ten očividně spolkl jízlivou odpověď plnou urážek a pohlédl na Harryho. „Kde je Draco?“ V hlase mu zaznělo tolik obav o svého jediného syna, až to Harryho na chvilku zaskočilo. Chlad a povýšenost Luciuse Malfoye byla rázem tatam.

Vybavil si blonďatého Zmijozela, jak leží před hořící Komnatou nejvyšší potřeby a usilovně lapá po dechu. Lucius si jeho zaváhání vyložil jinak a ještě víc pod vrstvou špíny zbledl, což by Harry u živého dýchajícího člověka považoval za nemožné. Malfoy teď vypadal jako duch. „Je…?“ Ani nedokázal svou otázku dokončit.

„Je naživu,“ špitla Hermiona a přistoupila k Harrymu. „Naposledy, co jsme ho viděli, byl naživu.“

„Zatím,“ zakončil Ron, když se po mužově tváři rozlil výraz nesmírné úlevy. „Jdeme,“ strčil do Harryho a přitáhl Hermionu k sobě. Společně se pak vydali tajnou chodbou zpátky do Bradavic, ve kterých zuřila bitva.

Za sebou nechali dva Voldemortovy nejoblíbenější Smrtijedy. A naživu! Harry si připadal, jakoby na něho kdosi použil obzvlášť zákeřnou kletbu, která mu znemožňovala jasně myslet. V ruce stále svíral lahvičku plnou Snapeových vzpomínek a doufal, že Brumbálova myslánka mu pomůže všechno vyjasnit.

***

Připustil jsi, aby za tebe umírali přátelé. Budu na tebe čekat hodinu v Zapovězeném lese… jednu hodinu…

Harrymu v hlavě stále zněl kouzlem zesílený hlas lorda Voldemorta. Dočasné příměří jim dalo čas posbírat mrtvé a pomoci zraněným. Šel tiše za Hermionou a Ronem, míjeli těla mrtvých Smrtijedů i bývalých spolužáků. Harrymu se stáhlo hrdlo, zbývala mu hodina života. Přestože naoko souhlasil, se svými přáteli, že vzdát se by byla chyba, zdaleka ještě nebyl rozhodnutý. Nechtěl mít všechnu tu krev na rukou. Bezděky pohlédl na své dlaně a v levačce pevně sevřel lahvičku se Snapeovými vzpomínkami.

Společně zamířili do Velké síně. Kolejní stoly zmizely a síň byla plná lidí. Lehce zraněných, těžce zraněných, živých i mrtvých. Na zvýšeném pódiu se madam Pomfreyová spolu s několika pomocníky věnovala nejtěžším případům.

Už zdálky Harry spatřil, jak vytahuje dlouhý zlomený zub obří akromantule z hrudi Remuse Lupina. Vlkodlak se svíjel bolestí a za ramena ho pevně držela Tonksová. Její vlasy zářily hystericky radioaktivní zelenou barvou, když se snažila svého přítele uklidnit. Očividně v tom nebyla příliš úspěšná.

Ani si nebyl jistý, jak to mezi těmi dvěma bylo. Než se vydal s Ronem a Hermionou na honbu za viteály, věděl, že Tonksová si Remuse oblíbila, ale jestli se dostali dál, než za přátelský vztah…

Pak se ke dvojici žen zápasících se svíjejícím se vlkodlakem přidala profesorka McGonagallová a dost nešetrně mu vrazila mezi zuby lahvičku s lektvarem. Lupin neochotně polkl a téměř okamžitě se svalil Tonksové do náruče.

Harry se dál zděšeně rozhlížel.

Ron už se dávno rozběhl ke své rodině. Většina jejích členů seděla kolem těžce raněného Freda, kterému právě paní Weasleyová rovnala polámané nohy. Percy, v dost neohrabaném objetí Arthura Weasleyho, utěšoval George, který zděšeně pozoroval své zkrvavené dvojče.

Hermiona ještě jednou stiskla Harryho ruku a rozběhla se k Lence a Ginny, jež seděly u bezvědomého plavovlasého chlapce, kterého nepoznával. Doufal, že mu dokáže Hermiona pomoci, ale už se na to nechtěl ani okamžik dívat.

Od vchodu zazněl hluk, to sem Bill a Charlie nesli další zraněné. Kolem nich se točil Moody s rukou v pásce a ostražitě vyhlížel ven. Nerudný bystrozor byl ten poslední, s kým teď chtěl Harry mluvit, otočil se na patě a vyběhl z Velké síně po schodech do prvního patra.

Když se trochu zorientoval, hodil přes sebe neviditelný plášť a zamířil k Brumbálově pracovně. Přestože se chtěl vyhnout každému, koho znal, jeho pozornost upoutaly tiché zvuky linoucí se zpoza rohu. Sešel tedy z nejkratší cesty a šel se tam podívat, čistě pro případ, že by se Smrtijedi snažili lstí dostat do hradu i přes dočasné příměří. Ke svému překvapení tam ale našel pouze jednoho Smrtijeda a to ještě ke všemu nijak zvlášť nebezpečného.

Už viděl Draca Malfoye plakat, byl to zoufalý pláč plný strachu, že nedokáže splnit svůj úkol. Že nedokáže zabít Brumbála a lord Voldemort ho za trest zabije.

Teď Harryho nejstarší školní nepřítel klečel u vyskleného okna, bradu měl opřenou o parapet a nechal vítr cuchat mu vlasy. Po tvářích mu tiše sklouzla slza a z hrudi se mu dral chrčivý dech. To bylo všechno, chlapec se křečovitě držel parapetu a vyhlížel směrem k Zapovězenému lesu kde, jak doufal, ještě stále jsou jeho rodiče. Živí.

Harry k němu došel blíž. Jako by Draco něco zaslechl, podíval se jeho směrem. Oči měl děsivě prázdné. Pohled ztraceného opuštěného dítěte. Harry by mu chtěl říct, že jeho otec je stále naživu, ale nenašel k tomu sílu, tak od něho zase ucouvl. Mladý Zmijozel se otočil zpět k oknu a osaměle hleděl do noci.

Nakonec kdoví jak by mladík zareagoval, kdyby ho uviděl, možná by se ho zase pokusil přemoci, i když u sebe neměl hůlku. Harry se rozběhl k ředitelně, kde už na něho čekala myslánka ochotná ukázat mu tajemství, která ovlivní osud celého kouzelnického světa.

***

Kráčel k Zapovězenému lesu, v hlavě mu stále zněl rozhovor mezi Brumbálem a Snapem.

„Takže ten kluk… bude muset zemřít?“

„A musí ho zabít vlastnoručně Voldemort, Severusi. To je absolutně nezbytné.“

Když se vypotácel z Bradavic na čerstvý vzduch, dal by cokoli, aby mohl se svými přáteli prohodit alespoň pár slov. Nikoho však nepotkal a možná to tak bylo lepší. To že zdálky zahlédl Ginny, už tak těžce nalomilo jeho odhodlání vydat se Voldemortovi na život a na smrt… co si to nalhává? V lese ho čeká jen smrt.

Téměř bez povšimnutí minul Wooda a Nevilla táhnoucí nehybné tělo, ale pak se otočil a zahleděl se na mladíka, který mohl nosit jizvu stejně jako on. Nevillovi rodiče mohli být po smrti, zatímco James a Lily Potterovi by byli naživu a bojovali by teď po jeho boku. Místo toho musel čelit svému konci sám.

Konci? problesklo mu hlavou. Otvírám se na konci… Zlatonka. Téměř proti jeho vůli se mu do tváře vloudil úsměv plný naděje, ale to ještě chvíli počká. Pohlédl na Nevilla. Když opustí své přátele, musí tu být ještě někdo, kdo jim pomůže porazit Voldemorta, někdo, jehož osud byl tomu jeho tak podivně blízký.

Rychle ze sebe shodil neviditelný plášť. „Neville?“ položil mladíkovi ruku na rameno.

***

Plížil se lesem, už před sebou zahlédl plápolající ohně a vyhnul se dvojici hlídkujících Smrtijedů. Voldemort je blízko, věděl to. Ohlédl se na svůj doprovod, aby si dodal odvahu. Jeho rodiče tam pořád byli.

Když otevřel Zlatonku, poslední dar od Brumbála, našel Kámen vzkříšení. A James a Lily Potterovi přišli ze záhrobí dodat svému jedinému synovi, hrdinovi celého kouzelnického světa, odvahu. Nebyli to ani duchové ani živí lidé, ale přesto byli jeho rodičům nejblíže, jak jen to šlo. Bez nich by se nejspíš nedostal tak daleko.

„Bude to bolet?“

„Umírání? Ale vůbec ne… je to rychlejší a snazší než usínání,“ odpověděl mu James.

Harry došel na mýtinu, kde se u několika ohňů krčili zbylí Smrtijedi. Viděl šílenou Bellatrix, blonďatého Rowlea i zuřivě se šklebícího Fenrira Šedohřbeta. Lucius Malfoy vyděšeným pohledem těkal po okolí a co chvíli se zaměřil na lorda Voldemorta, který si podrážděně hrál se svou novou bezovou hůlkou. Vedle svého manžela tiše seděla Narcissa a její výraz nasvědčoval tomu, že je ztracena sama ve svých myšlenkách.

„Jsi tak statečný, Harry.“

Naposledy se Harry ohlédl po svých rodičích a pak mu Kámen vzkříšení vypadl z ruky. Jejich obrazy zmizely a chlapec, který přežil, se ponořil do hloučku Smrtijedů, jakoby si vyšel na procházku.

„Hodina už uběhla, můj pane,“ zavřískla Bellatrix nadšeně při vidině dalšího krveprolití.

„Myslel jsem, že přijde,“ prohlásil zklamaně Voldemort a zvedl se ze země.

„Můj pane?“

V tu chvíli ze sebe Harry shodil neviditelný plášť a mezi Smrtijedy se rozhostilo překvapené ticho. Voldemort se jen uchechtl a Harry si musel dát obrovský pozor, aby nevytáhl hůlku. Musí čekat. Kdosi začal křičet, omámeně se po něm ohlédl. Hagrid.

Na ničem už nezáleží.

Pak se zeleně zablesklo a Harry už se v duchu připravoval na setkání se svým stvořitelem. Chyba, jediný, s kým se pak setkal, byl … Brumbál.

Harry zamžoural do jasného světla a spatřil mohutnou postavu stojící nad ním. Zvedl se ze země, srovnal si brýle a napůl překvapeně a napůl naštvaně vydechl: „Brumbál? To už jsem se musel vážně zbláznit.“

„Ale ne Harry, nezbláznil ses. Ale musíme si o něčem promluvit. Myslím, že ti dlužím pár vysvětlení.“

„Nebo taky víc než pár,“ zabručel v odpověď.

***

Zbláznil jsem se, táhlo Harrymu hlavou. Proč zrovna Brumbál? A moje představa onoho světa? No, přece nádraží, ne?

Kdoví proč si pak Harry vzpomněl na Snapea. Jeho protivného učitele lektvarů by tahle situace jistě nadchla: „Nedokážete ani správně zemřít, pane Pottere.“ Zarazil se, po všech těch letech zjistil, že vlastně celou dobu Snapeovi křivdil. Bodlo ho u srdce, mezi Smrtijedy ho neviděl, znamenalo to, že je Snape mrtvý?

Pak se stalo něco neuvěřitelného a on se znovu probudil na mýtině v Zapovězeném lese. Už podruhé se mu povedlo přežít Avadu. Kdyby jenom tak věděl jak, stal by se z něj rázem ten největší kouzelník všech dob. Takhle se akorát modlil, aby při něm štěstí stálo dál.

Nakonec to tedy znamenalo, že Brumbál a nádraží nebylo jeho představou toho, co přijde po smrti? Docela se mu ulevilo.

„Takže ta část Voldemortovy duše, která byla ve mně… je pryč?“

„Správně! Tvoje duše je celá, Harry, a patří zase jenom tobě,“ odpověděl Brumbál.

To znamená, že už zbývá jen Nagini a lord Voldemort.

Mýtina byla stále pohroužena v tichu a pak ho na hrudi pošimraly překvapivě jemné ruce. Poznal hlas Narcissy Malfoyové, která mu šeptala do ucha:  „Je Draco naživu? Je na hradě?“

„Ano,“ hlesl.

„Je mrtvý,“ oznámila Narcissa pevným hlasem.

Potom se Smrtijedi vydali společně s Harrym v Hagridově náručí k Bradavicím. Závěr toho všeho už se konečně blížil. Ve vzduchu visela předzvěst velkého boje. Krev a magie.

***

Neville dostal Naginiho! Harry musel odolávat silné touze rozběhnout se ke svému příteli, aby mu mohl pogratulovat. Místo toho se rozpřáhl pod neviditelným pláštěm a seslal na Nevilla štítové kouzlo přesně v momentě, kdy se ho Lord Voldemort pokusil zabít.

„Kde je Harry?“ vzpamatoval se náhle Hagrid, ale to už Harry pod neviditelným pláštěm rozséval zmatek mezi Smrtijedy, na které od lesa útočili rozzuření kentauři a testrálové.

Boj se brzy přesunul do hradu, kde se rozpadl povětšinou na jednotlivé souboje. Viděl členy Řádu dorážející na Šedohřbeta a jeho vlkodlaky. Lupin, opírající se o Tonksovou, se sice sotva držel na nohou, ale přesto metal po nepřátelích kletby se stejnou silou jako mladá bystrozorka. Moody odolával soustředěnému útoku Rowlea a Yaxleyho.

Profesorka McGonagallová mávala svou hůlkou jako dirigent a posílala zbylé chrliče za Smrtijedy, kteří se kvůli soustředěnému útoku kentaurů shlukli u vchodu. Profesor Křiklan a profesor Kratiknot právě cupovali na kousky jakéhosi neznámého mladého kouzelníka. Protiva zasáhl hlouček Smrtijedů bombou hnojůvkou, takže na ně v nastalém zmatku mohli zaútočit bojující studenti.

Zapraskaly dveře od kuchyně a do vřavy boje se vyvalila asi stovka domácích skřítků ozbrojená paličkami na maso, noži a vidlicemi. V jejich čele samozřejmě stál Krátura. Skřítkové se proplétali bojem a bodali nepřátele do kotníků a do lýtek. V nastalém zmatku se boje trochu zklidnily, jak se každý snažil vyhnout záplavě drobných bytůstek. Jedni, aby neschytali bodnutí do některých citlivých partií, a jiní, aby skřítky nezranili. Harry jasně slyšel hlas Luciuse Malfoye a Narcissy volající jméno jejich syna.

Zjistil, že profesorka McGonagallová, Křiklan a Kingsley se společně postavili lordu Voldemortovi a proti šíleně kvílející Bellatrix stála Hermiona, Ginny a Lenka.

Jedna z vražedných kleteb těsně minula Ginnyinu hlavu.

Harry se jí chtěl rozběhnout na pomoc, ale to už se mezi ně přiřítila Molly Weasleyová a začala po Bellatrix metat jednu kletbu za druhou, až ji zahnala na ústup.

V boji se ještě nevzdávali vlkodlaci, část Smrtijedů už stihla utéct, ale Fenrir očividně neměl ještě dost. Proti němu stál Neville s Ronem a oběma jim docházel dech. Harry se k nim rozběhl, ale akorát se mu povedlo vrazit do Luciuse Malfoye. Ten se už oddělil od své manželky a hledal Draca na vlastní pěst. V ruce svíral ukořistěnou hůlku a vztekle srážel k zemi Smrtijedy i vlkodlaky. Očividně snášel Voldemortovo ponižování příliš dlouho a teď toužil po pomstě. Nejen z hůlky ale i z očí mu šlehaly blesky, když namířil na Šedohřbeta.

Ten právě vyrazil Nevillovi hůlku z ruky a přimáčkl ho ke zdi. Malfoyovo kouzlo ho zasáhlo do boku a mrštilo mezi ostatní vlkodlaky, kteří popadli svého vůdce a dali se rychle na ústup. Ron podal přidušenému Nevillovi hůlku a oba se ohlédli, aby zjistili, kdo jim tak nečekaně pomohl. Oběma se pak ve tváři usídlil velmi překvapený pohled, který už Malfoy nemohl náležitě ocenit, protože se dál rozhlížel po svém ztraceném synovi.

A pak Molly zasáhla Bellatrix do hrudi a Velkou síní se rozlehl řev Pána zla. Harry viděl, jak výbuch Voldemortova vzteku způsobený pádem jeho poslední a nejlepší pobočnice odmrštil McGonagallovu, Kingsleyho a Křiklana silou bomby dozadu, viděl, jak podobni hadrovým panenkám prolétají vzduchem, a viděl i Voldemorta, který zvedl hůlku a namířil ji na Molly Weasleyovou.

„Protego!“ zahřměl Harry a síň uprostřed přehradilo štítové kouzlo. Voldemort začal pátrat po jeho zdroji ve chvíli, kdy Harry konečně odhodil neviditelný plášť.

Ozval se užaslý šum, jásot a výkřiky jako: „On žije.“ Vzápětí ale vše umlklo, davu se zmocnil strach a zavládlo téměř dokonalé ticho, když si Voldemort s Harrym pohlédli do očí a v tomtéž okamžiku kolem sebe začali kroužit.

Jejich souboj začal.

***

Harry vyčerpaně seděl vedle svých dvou nejlepších kamarádů a civěl do země.

Porazil ho!

Dokázal to! Konečně bude volný! Už žádné noční můry, žádná bolest v jizvě! Voldemort je pryč. Konečně!

Páni, jeho teorie ohledně hůlek zabrala. Nikdy by nevěřil, že na něco takového přišel sám. Dokonce i Hermionu to prý překvapilo.

Pohlédl na ni a musel se usmát. Spokojeně teď odpočívala v Ronově náruči po tom, co hodinu běhala kolem raněných a snažila se všelijak pomoci. McGonagallová zřídila několik přenašedel, která pomohla dopravit zraněné i jejich příbuzné do nemocnice svatého Munga. Vzhledem k počtu Weasleyových nakonec s Fredem odcestoval pouze pan Weasley.

Pak si Harry vzpomněl na profesora Snapea, rozběhl se za Moodym a vyžádal si jedno přenašedlo. Ten nejdřív cosi vzteklého a nevěřícného zamumlal, prohodil něco o Harryho duševním stavu po bitvě, ale pak se spolu s Billem a Tonksovou vydal do Chroptící chýše podívat se, zda tam toho zrádce přece jen nenajdou. Harry se rozhodl, že na vysvětlování nakonec bude spousta času později.

Lucius Malfoy byl někdy během boje zasažen kletbou, díky které ztratil vědomí, takže se ho Harry nemohl ani zeptat, v jakém je Snape stavu. Vedle spoutaného Luciuse nenašel Narcissu, jak čekal, ale uviděl Nevilla, který se snažil zjistit, jak na tom Malfoy je. Pravděpodobně nezapomněl, že ho ten povýšený zmetek zachránil. Sice pouhou náhodou, ale to Nevillovi bylo očividně jedno.

Když se rozhlédl sálem, blonďatou čupřinu nejmladšího Malfoye nikde nezahlédl. Pravděpodobně se schovával stále někde na hradě a Narcissa se ho vydala hledat.

Ze všech koutů se ozýval buď pláč nad mrtvými a nebo jásot přeživších. To byla hořkosladká chuť vítězství.

Každý si chtěl s Harrym potřást rukou, ale on se s pocitem lehkého omámení vrátil ke svým dvěma nejlepším přátelům. Ještě bylo třeba vypořádat se s bezovou hůlkou a on chtěl, aby byli u toho, stejně jako stáli po jeho boku celou tu dobu, kdy potřeboval jejich pomoc.

***

Vyjádření autorky:

Příběh je upravenou zkrácenou verzí finální bitvy s Voldemortem z knihy J. K. Rowlingové Harry Potter a relikvie smrti (překl. Pavel Medek, nakl. Albatros, vydání první). Z tohoto důvodu jsou zde použity scény z knihy a někdy i celé pasáže textu z této knihy. Obsah knihy, prostředí příběhu i použité postavy jsou pak duševním vlastnictvím J. K. Rowlingové. Povídka nebyla napsána za účelem zisku.