Hlavní postava: Harry

Shrnutí: Příliš lidí v jednom domě

Poznámka: Jak už napovídá veselý název, jedná se o takovou krátkou vtipnou vložku pro odlehčení děje. A na scéně se objeví nová pseudo-postava.

Posttraumatický syndrom

S námahou jsem se vykulil z postele, hrábl po brýlích na nočním stolku a rozespale si promnul jizvu na čele. Pohlédl jsem na Rona ve vedlejší posteli. Spal jako neviňátko, špunty mu srandovně vykukovaly z uší. Alespoň se nevzbudil, jestli jsem měl noční můru. I když v poslední době mě to tak netrápilo.

Malfoye se Snapem stejně nikdy netrumfnu. Ti dva se většinou budili s křikem uprostřed noci v tu samou chvíli, i když oba spali ve vlastních ložnicích. Vedlejší účinky Daru krve. Vypadá to, že na noční můry toho druhého si budou muset zvyknout jako na svoje vlastní, protože ani po týdnu se nic neměnilo.

Ještě v pyžamu jsem vyrazil k nejbližší použitelné koupelně, otevřel jsem dveře a do tváří se mi vyvalila horká pára. Přede mnou stál Lucius Malfoy s ručníkem omotaným kolem pasu, jak právě vylezl ze sprchy. V tu chvíli jsem děkoval Merlinovi, že se mi brýle okamžitě zamlžily.

„Chcete se přidat, pane Pottere?“ ozvalo se z koupelny, ale to už jsem dveře zase zavíral. Vymyslet odpověď bylo na mě po ránu přece jenom moc.

Jak jsem si utíral brýle do rukávu, z chodby se přiřítil temný stín a odstrčil mě stranou. „Pozor,“ zavrčel Snapeovým hlasem a vrazil do koupelny. Ohromeně jsem si nasadil brýle a přes škvíru zavíraných dveří jsem zahlédl Snapea, jak zvedá prkýnko záchodu.

„Cekni, Malfoyi, a rozkrájím tě do lektvarů,“ zasyčel můj bývalý profesor.

Vydal jsem se chodbou ke schodům, abych použil toaletu o patro výš. Když jsem zaklepal, vykoukla Ginny, po ní Hermiona, Lenka a kdesi v koutku jsem slyšel Nevilla. „Promiň, Harry, ale tohle je vážný,“ prohlásila rezolutně Hermiona.

„Jo,“ přikývla Lenka, „zaháníme Škrkny.“

Ginny se jenom omluvně usmála a vrátila se zpět k Nevillovi. Tomu se Snapeův pobyt začal dostávat pod kůži. Ze začátku se sice držel statečně, ale po tom, co ho Snape začal zkoušet z lektvarů, když se odpoledne nudil, se sesypal a odmítl s námi komunikovat. Navíc se ani nemohl vrátit domů, protože jeho babička chytila druhý dech a spolu s bystrozory lovila přeživší Voldemortovy stoupence. A pro Nevilla bylo nejbezpečnější zůstat na Grimmauldově náměstí. I když z psychického hlediska…

S temnými myšlenkami točícími se kolem zapomenutých nočníků, které by se mohli ve starém sídle Blacků nacházet, jsem sešel zase zpátky. Z koupelny v našem patře už vylézali Snape i Malfoy. Najednou.

Srazili se ve dveřích. Snape začal tlumeně nadávat. Nevím, co s nimi to kouzlo udělalo, ale o koupelnu se dokázali hádat se zápalem manželů po třiceti letech soužití. Vlastně s Luciusem Malfoyem v domě mě to až tak nepřekvapovalo.

Trpělivě jsem počkal, až se probojují ven a zase si rozespale promnul jizvu. Nebolela, to ne, ale od Voldemortova pádu jsem v ní měl takový zvláštní pocit.

„Jste v pořádku, pane Pottere?“

„Ano,“ zavrčel jsem. Měchýř už vysílal tiché volání o pomoc.

„Bolí vás jizva?“

„Mám jenom migrénu.“

„A jak dlouho?“ No jasně, nespíš by mě chtěl diagnostikovat a nalít do mě jeden z těch jeho dryáků. Ani nápad.

„Od toho otřesnýho zážitku, když jsem se pokusil dojít si na záchod poprvý!!“ vyštěkl jsem a zmizel za dveřmi.

Někdy Ronovi vážně závidím, že dokáže spát až do oběda.

***

Naštěstí byl Malfoy ranní ptáče a snídal brzy, takže aspoň u jídla jsem měl klid. Přes otevřené dveře jsem sledoval, jak se svalil do křesla v obývacím pokoji a chmurně civí do krbu. Vlastně naše koupelnové eskapády byly asi jeho nejzábavnější částí dne. Poprvé když vstal z postele, strávil v koupelně neuvěřitelných sedm hodin. Později se vymlouval na to, že nemá svoji hůlku, ale nevěřil jsem, že někomu, kdo se oholí břitvou bez jediného říznutí, by to dělalo takové problémy. Jenom sprchování mu zabralo přes hodinu a na nikoho pak nezbyla teplá voda.

První, kdo to zjistil, byl samozřejmě Snape mířící do sprchy. Jistě, po prvním šoku stačilo lehké kouzlo k ohřevu vody, ale přesto si hádku těch dvou pamatuji do detailů. Pár zajímavých výrazů jsem se při ní i naučil.

Ušklíbl jsem se a dál do sebe ládoval obří kus koláče. Dobby čekal u stolu, zda si nebudu přát něco dalšího. To byl další kámen úrazu, oba skřítci měli na pobyt Luciuse Malfoye svůj názor. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset vydat výslovný zákaz strychninu v kávě.

Dneska už Malfoy vypadal elegantně a zase správně arogantně. Vzpamatoval se tu vážně rychle. Bohužel situace na ministerstvu se nelepšila, takže tady asi ještě nějakou chvilku pobude.

Když si myslel, že se nikdo nedívá, strávil dlouhé hodiny jen nepřítomným civěním do zdi. Věděl jsem přesně na koho myslí.

Dnes měl aspoň lepší cíl, kam zaměřit svoji pozornost. S netečným výrazem se probíral papíry, které včera přinesla Tonksová. Poslala mu je Narcissa, která první dny po pádu Pána zla strávila v domácím vězení u své sestry Andromedy.

Protože se Narcissa ke Smrtijedům nikdy nepřidala, vězení jí nehrozilo. Žádné důkazy proti ní taky nesvědčily. Tak se rozhodla zbavit nepohodlného pojítka s minulostí a poslala Luciusovi rozvodové papíry. Nevypadal kvůli tomu dvakrát rozzuřeně, ale u Zmijozelů nikdy nevíte.

Teď seděl mírně nakloněný nad stolečkem, když mu pod ruku vpadl Křivonožka. Malfoy sebou lehce trhnul a zavrčel cosi o tvorech, kteří mu svými chlupy znečišťují oblečení. Jemně odsunul kocoura stranou. Ten se okamžitě otočil zpátky a lísal se mu k ruce, ve které držel připravený brk.

„Dobrý ráno,“ seběhla ze schodů Tonksová se sytě purpurovou hlavou. V letu sebrala velký kus koláče a nacpala si ho celý do pusy. Někdy být metamorfomág má více výhod než jen absence účtů od kadeřníka.

Zastavila se nad Malfoyem, který po ní vrhl znechucený pohled. S mlaskáním se ho zeptala: „Tak co?“ Div že se u toho neudávila.

Nejspíš aby nemusel odpovídat, zvedl Malfoy brk, namočil hrot v kalamáři a začal pergameny zuřivě podepisovat, což samozřejmě neuniklo Křivonožkově pozornosti. S výrazem malého koťátka chytal brk za jeho opeřený konec, zatímco Lucius konsternovaně zvedl hlavu nad tou drzostí.

Tonksová rychle chytila kocoura do náruče, protože Malfoy vypadal, že se ho docela vážně snaží uřknout bezhůlkovou magií. Přitom se lehce zasmála, pronesla něco o roztomilých kočičkách a rozvodové papíry vydatně poprskala. To už jsem i z dálky jasně viděl, jak Malfoyovi naběhly žíly na krku a posledních pár podpisů nadrápal takovou silou, že pergamen téměř protrhl. Pak vrazil papíry Tonksové do ruky a pohledem ji vyprovodil z domu.

Ta radši na nic nečekala a zmizela v krbu. Podle toho, co včera říkala, by mohli s Remusem konečně narazit na Dracovu stopu.

Malfoy se svezl do starého křesla a zavřel oči. Pořád vypadal hodně unaveně, starosti o Draca měl vepsané ve tváři.

Je ti ho líto, co? ozval se protivný hlásek v mojí hlavě.

Samozřejmě, je to jeho jediný syn. Opustila ho žena. Je na dně.

Nebelvíři jsou  slaboši. Za chvíli ho budeš verbovat mezi bystrozory a utěšovat ho se sklenicí brandy v ruce, co? Nebo snad v posteli?

Jsi nechutnej. Co si vůbec myslíš? Že mam inteligenci makaka po lobotomii, nebo co?

Ale no tak, je to hezkej chlap, no ne?

Grrr. Drž hubu.

Ale no tak. Přiznej, že ti v hlavě hlodá takovej malej červíček, co jsem zač.

Ani ne. Jizva už mě nebolí, Znamení zla vybledly, viteály jsou do jednoho pryč a je mi úplně jasný, co seš zač. Muj posttraumatickej syndrom z války. Za pár dní se ztratíš sám od sebe.

Ta Nebelvírská arogance nezná mezí. Myslíš, že víš všechno o černý magii, aby sis moh´ bejt jistej?

Vztekle jsem zamířil zpátky do pokoje. Víš co? Sklapni, Voldy.

***