PragoFFest 2012
Takže jsem se konečně dokopala napsat o akci, které jsem se zúčastnila na začátku února. Naštěstí se mi povedlo udělat všechny zkoušky do té doby, protože po tomhle bych prostě naprosto nebyla schopná otevřít skripta. Sice to byl jenom druhý con v životě, ale už teď je mi jasné, že takhle nějak bude vypadat mé nerdovské nebe, až zemřu na fantasmagoriózu (moc závažná nemoc...).
Bylo nebylo i vypravila se Yari spolu se svou věrnou souputnicí do daleké Prahy, aby se zúčastnila novodobého PragoFFestu spojeného s GameFFestem (dřív to byl jen Pragocon). Mrzlo, až by Zlatonce zamrzla křidélka, ale přesto jsme se statečně probojovaly i přes dlouhatááánské metro až k Modré škole, kde se PragoFFest letos konal. Mimochodem fakt příjemné prostředí...
U vstupu jsme vyfasovaly program s celkem 19 liniemi. Abych to trochu osvětlila těm, co nemají nejmenší ponětí, o co kráčí – cony jsou organizované srazy fanoušků fantasy, sci-fi, historie, filmů, knížek... no čehokoli, co se protlačí do programu. Je to taky jedno z míst, kde můžete beztrestně narazit na skutečné osobnosti české spisovatelské scény, pro mě osobně byla sobota jako svátek i narozeniny v jednom, protože byla plná besed se spisovateli... oo prostě dokonalé.
Takže namátkou ze seznamu linií: linie Pevnosti, kde kromě některých historických programů byla i nějaká ta přednáška o psaní; Fantasy a History (nejspíš netřeba vysvětlovat); MoveCon, kde se odehrávaly i různé ukázky tanců nebo šermu; SeriesCon; Trekken; Harry Potter linie ☺; NightCon (spousta upírů a velmi velmi málo vlkodlaků, sakra!!!) a taky několik RPG linií, mezi nimiž jsem nějak nebyla schopná rozeznat rozdíly... v jedné nejspíš zaměřené na Dračí doupě ale byla přednáška na téma: Alchymista v družině a co s ním?... no kdo ví, o co kráčí, tak vtip pochopil... jo a taky jsme nakoukly i do linie Lolitek, docela zajímavá věc, škoda, že jsme nestihly nějakou tu úvodní přednášku cože to ta lolita je, protože takhle to šlo tak trošku mimo nás...
No úplně nejjednodušeji svoje nadšení můžu shrnout asi takhle – nebyl čas ani na oběd, spát se šlo tak ve tři a vstávalo kolem sedmý... nebo aspoň já, protože jsem spíš ranní ptáče, naštěstí. Hned první den jsme složily batohy a spacáky v tělocvičně a vyběhly na naši první ne-tak-docela-přednášku... už jste někdy viděli představení Poi, kde někdo točí takovými zapálenými... no dobře... poikami, což vytváří spoustu zajímavých ohňových obrazců (z jasných důvodů je to nejlepší za tmy...)? No tak o tom byla první dosti praktická dvouhodinová přednáška, kde jsem se pomlátila s cvičnou poikou (tenisák na mašli). Ve chvíli, kdy instruktorka prohlásila, že při zkoušení tak jednoduchých technik, jako nás učí, není možné se nijak závažně praštit, jsem se samozřejmě strefila do nosu... no, stálo to za těch pár modřin. Není lepší zahájení conového dne, než takovýhle masakr. ☺ V dalších dnech jsem si přivstala na šermířskou rozcvičku (docela dřina... jestli někdy šerm, tak nikdy s obouručákem) nebo na ukázku šermu, kde jsme se během dvou hodin vyblbli s jednoručními meči... a tohle byla fakt paráda, není co dodat. Odjíždět z conu pobitá poikama a popíchaná mečem... splněný sen.
Celkově jsme tak všemožně pobíhaly skrz různé linie a přály si mít Hermiony přesýpací hodiny, se kterými ve třetím díle stíhala všechny předměty – no trapas, ale zapomněla jsem, jak se to jmenovalo no! Hlavně celková atmosféra conu byla prostě dokonalá, kde jinde ve frontě na oběd potkáte Boba Feta nebo Žvejkala hrajícího Guitar Hero nebo vám pod schody stojí Tardis? Člověk si pak skoro začne připadat normálně... můžu říct, že po sobotě, kdy se ukázali i čeští spisovatelé, tak moje ego dostalo skvělou vzpruhu, protože pak už jsem si skoro normální připadala i já! Ono je totiž úžasné slyšet někoho, komu už vyšlo několik knížek, mluvit o tom, jak má problémy něco napsat nebo jak shazuje kočku z klávesnice... člověk má pak pocit, že v tom není sám. A věřte mi, není zbytečnější tvor, než psavec sedící pár hodin před počítačem s otevřeným souborem ve Wordu a s totálně vymeteným mozkem sledující blikající kurzor. Prostě se stává i těm nejlepším. Musím teda říct, že vidět naživo Františku Vrbenskou v jedné besedě s Jiřím W. Procházkou byl rozhodně zážitek mého života. Nevím, jak se od tvorby hrdinů a světů ve fantasy dostali k pornu a sexuálnímu životu spisovatelů, ale ano taky se stalo... vlastně se málokdo držel skutečného obsahu programů a o to to bylo víc super!!
S hanbou přiznávám, že v HP linii jsem se zase tolik nezdržela. Většinou šlo o promítání dokumentů nebo nejrůznější sestřihy z filmů a tak, což mě tak úplně nebralo. Ale dokument z natáčení posledního dílu byl docela doják, s kámoškou jsme se shodly, že to snad bylo dojemnější než celý poslední film... Letos se tu bohužel neobjevil žádný pořad o slashi, i když minulý rok to v programu bylo (škoda no), zato jsem se dostala na Mary Sue ve fanfiction a teda můžu říct, že jsem se tak dlouho nepobavila... někdy jsem měla pocit, že bych takové skvosty nedokázala vymyslet ani, kdybych se o to snažila – nebo spíš hlavně, kdybych se o to snažila. Doteď si pamatuji větu: S koněm se nepřemístím a do krbu se nevejde... no nezní Vám to taky jako úplná filozofická pravda o světě? Když se nad tím člověk zamyslí (třeba u pivka), tak to má fakt do sebe... V soutěži o nejvtipnější scénu zvítězila scénka z HP a Princ dvojí krve, kde ten ňouma, co balil Hermionu, pozvracel na Křiklanově večírku Snapeovi boty... no neseděl tam v tu chvíli nikdo, kdo by se nezalknul smíchy, takže pravděpodobně zasloužené první místo. ☺
Co se týče NightConu velké zklamání z nedostatku vlkodlaků, ale kde jinde vás zase zasvětí do porna na motivy Dráculy? Dost zajímavé „herecké“ výkony, fakt! Původně byl v mém plánu i pořad o slashi ve Star Treku, ale tam jsme se nakonec nedostaly, přece jen to nemá tolik do sebe, když člověk není fanda originálu... Tradičně (no dobře sice je to druhý con, ale stejně tradičně...) jsme si vychutnaly několik pořadů na SeriesConu, kde mě osobně dostaly speciální videa z Doctora Who, povětšinou znělky ve stylu různých jiných seriálů...takové malé crossovery a fakt bych nevěřila, že budou některé tak povedené... prostě pohádka. Na karaoke muzikálových znělek jsem sice mírně pospávala, ale i to má skvělou atmosféru.
Zavítala jsem i na přednášku nazvanou Kolik máme pohlaví?, na které padla moc hezká myšlenka, že nejvzrušivějším orgánem člověka je jeho mozek. ☺ Jinak obsah přednášky taky stál za to, většinou šlo o určité fyziologické poruchy pohlavního ústrojí, nejsem expert, takže jsem byla mírně v šoku, ale člověka pak napadne, proč je takový poprask kolem dvou líbajících se kluků, když se dějou mnohem záhadnější věci. Většina takových poruch je po narození operovatelná ale ne všechny a nemají zase tak nízký výskyt, jen se o tom prostě tolik nemluví!
Jeden večer jsme strávily na přednášce Ananasy jsou všude II. Víte, kolik je ananasů v Battlestar Galactice nebo ve Futuramě? Ne? Tak Lama vám to řekne. Aneb fanoušci můžete být naprosto všeho – i ovoce.
Dokonalým závěrem festu byla další praktická záležitost s názvem Padne facka na sále. Popravdě bych nevěřila, že filmové pěstní souboje se natáčí ve vzdálenosti asi tak paže od protivníka. Nacvičit si stínový souboj, který jsme si pak navzájem předvedli v kruhu, byla prostě paráda. A víte co? Ono to dokonce vypadalo dobře a to jsem se toho druhýho nemusela ani dotknout. Prostě sranda byla!
Takže domů jsem si kromě super zážitků přivezla i několik odznáčků. Pro mě a moji slashem též stiženou kámošku jsem prostě nemohla nepřivést odznak Yaoi, kterých tam mimochodem už měli poslední dva kusy. Sama jsem si pořídila placku s pobertovskou slavnostní přísahou ☺ a bráchovi jsem přivezla jednu, která mě dostala naprosto nejvíc, zhruba přeloženo tam stálo: Neville by to zvládl za čtyři knížky. No, Nevilla mám prostě moc ráda a můj masochistický mozek napadlo: to by vlastně šlo docela dobře i napsat... no nevím, jestli se dám do přepisování čtvrtého dílu ve stylu Neville a Ohnivý pohár, ale nakonec to vypadá jako docela slušná výzva. ☺
Prostě cony jsou o všem novém, co vás cestou cvrnkne do nosu, takže jestli váháte, zkuste to aspoň jednou. Rozhodně vám to dá neobvyklé zážitky, na které budete do smrti vzpomínat. Popravdě vidět naživo Procházku mě dostalo skoro do extáze, nikdy nevíte, co se za tím jménem na obálce skrývá za člověka, a je úžasné to takhle zjistit. I když třeba neobjevíte nové přátele, protože horečně poletujete mezi jednotlivými třídami, abyste všechno stihly (jako my), třeba najdete svůj nový nejoblíbenější seriál (jako já...) a vyzkoušíte si třeba, jaké to je držet v ruce skutečný meč (ano, můj sen...). Popravdě jsem z toho prvního conu v létě přijela se seznamem věcí, které musím vidět, číst nebo jakkoli jinak prozkoumat.
Atmosféra takové akce vám přinese dobrou náladu na týdny a měsíce dopředu, věřte mi, znamená to totiž, že nejste žádní ojedinělí pošuci, pokud máte doma několik filmových kostýmů a milujete svůj Star Trek tak, že to obyčejný smrtelník nemůže pochopit. Protože – a to je hlavní – na cony nejezdí obyčejní smrtelníci, ne, tam je to plné jen těch nejlepších a nejodhodlanějších fanoušků, kteří svojí láskou žijí! Protože když už fanoušek tak se vším, co k tomu patří!